Umím si představit, v co se případná diskuze pod tímto článkem může zvrhnout, nicméně dle svých zkušeností si myslím, že stojí zato, se o tomto operačním systému zmínit. Předem upozorňuji, že nejsem žádný "ajťák" ani neoplývám nadprůměrnými znalostmi tohoto tématu se týkajících a vše napsané bude míněno pouze jako osobní postřehy a poznatky.
Za posledních několik měsíců jsem rozhořčeným známým a příbuzným přeinstaloval jejich stávající operační systém od Microsoftu. Především šlo o systémy Windows 7. Jelikož i u nás doma došlo na počítačích s tímto systémem k podivuhodným událostem a chování, udělal jsem před dvěma roky krok do neznáma a přesedlal na Linux. Záměrně vynechávám slovo "konkurenční". Proč ne konkurenční? K tomu se dostanu. Doslova a do písmene jsme postupně přestávali být majiteli vlastních počítačů, až jsme se stali jejich věčně nasupenými uživateli. Je potřeba rozlišit rozdíl ve významu pojmů majitel a uživatel. (Po)užívat mohu například dálnici nebo půjčenou loďku, ale jejich majitelem nejsem a nemám možnost rozhodovat o jejich barvě a jiných vlastnostech. Majitelem jsem třeba v případě sklenice, která stojí právě teď přede mnou na stole. Na rozdíl od té loďky či dálnice ji mohu klidně beztrestně přemístit, protože jsem si ji prostě koupil (nebo vyrobil). Mohu ji přemístit kdykoli a ḱamkoli. U oněch podivně se chovajících počítačů, a to i v případě, že jsem si je koupil, jsem postupem času přestával rozhodovat, co a kdy na nich budu dělat. A to i v případě, že nebyly infikovány virem (čerstvě po reinstalaci a neměly přístup k síti - což se některým programům obzvláště nelíbilo). Nechci rozebírat dál tento nešvar, důvodů mohlo být vícero a já si o tom myslím svoje.